Výcvik koní

Výcvik koní

Stejně jako vše, co má nějaký cíl má i svou cestu. Proto i kůň má svou cestu vývoje. Pokud chceme, aby byl výcvik efektivní a přinášel nám radost z dosažených cílů, je třeba vytvořit systém a "pomalu, ale jistě" se k cílům projezdit. :) Já osobně dělím výcvik koně do 4 skupin, které jsem pro zpřehlednění vytvořila na základě svých zkušeností.

 

 

 

Hříbě

Hříbě je neobsedlý, často syrový kůň, který v ideálních podmínkách chovu nevidí do 3 let svého věku člověka jako tomu je např. ve Španělsku. Díky tomu, že hříbě vyrůstá ve velkém stádě bez působení člověka, může se tak 100% vyvinout - naučit se chování ve stádě, vybudovat si pozici mezi vrstevníky, naučit se stravovacím návykům apod. Tento ideál však je v ČR skoro nemožné splnit (je sice mnoho chovatelů, co mají již rozlehlé pastviny, nemohou si však dovolit ztráty, nemají vhodné terénní podmínky  apod.) a tak se i náš popis musí přizpůsobit našim podmínkám.
Berme tedy ideál možný vytvořit v ČR - klisna rodící ve stádě na pastvině (dostatek prostoru pomůže klisně při porodu a předchází se tak zraněním všech zúčastněných) stádo ví, jak se má v takové situaci chovat - klisnu nechá v klidu a soukromí porodit. Je krásné slyšet uprostřed noci řehot stáda koní jak vítají nový přírůstek a ráno ho spatřit na vlastní oči. :)
Až maminka dovolí, "tetičky a strýčkové" ji pak pomáhají s výchovou. V ideálním případě se v rozmezí několika týdnů narodí našemu hříběti kamarád a konkurent v jednom. Za těchto podmínek se člověk podílí na vývoji, výchově a povaze hříběte. Mám ráda, když se co nejdříve po porodu (až nás klisna sama pustí) hříbátka osahají po celém těle. Stačí jednou, dvakrát. Pak klidně až za týden, dva. Hříbě si samo řekne. Už tady je třeba myslet na "dobré vychování". Stejně jako děti i hříbata si v raném věku testují své mantinely (štípáním, strkáním, kopnutím - hříbata tohle nemyslí zle, jen se tak chovají ke svým kamarádům a my jim musíme vysvětlit, že k lidem to tak nelze). Důslednost, spravedlnost, trpělivost a láska jsou základní kameny dobře vychovaného hříběte.
Do odstavu (min. 6 měsíců) hříbátka postupně učím POUZE nechat si v klidu nasadit ohlávku, nechat se odvést na vodítku, zvedat nožičky, nechat se podrbat na všech částek těla a naložit do přepravníku (z důvodu možného převozu např. na kliniku). NIC víc není třeba - věřte, že méně je více! :) U hříbat je třeba nezapomínat na individuální přístup. Některá se naučí dobře zvedat nožky ve věku 2 měsíců, jiným to trvá třeba 9 měsíců. Na začátku nám tedy stačí když vezmeme za nožičku a hříbě  se podvolí tlaku - nožičku uvolní třeba jen přenesením váhy. Následně rozvíjíme jeho stabilitu a důvěru až do zvednutí a stání na třech nohách.
Ráda hříbátka nechávám svobodně rozvíjet a to min. do 2 let. Pokud mě na pastvině dobrovolně nepronásledují a neškemrají o kontakt a nové zkušenosti, jediné, co po nich chci, je vodění na vodítku, nechat se ošetřit a vystrouhat. Mazlení a kontakt si nikdy nevynucuji, oni sami nejlépe vědí kolik je ho třeba. :)
 
 

Obsedlý kůň

Cesta od hříběte k obsedlému koni nás stojí nejen spousta práce, ale především radosti a legrace. :) Z hříběcího miminka nám roste mladý kůň. V období od 2 do 3 až 6 let (dle plemene) se koníkovi věnujeme s nadmírou trpělivosti a pochopení. Jedná se o období, kdy je pro něj vše nové a my jsme jeho průvodci. Zde se buduje důvěra a ta je na vztahu s koněm jedna z nejdůležitějších stavebních kamenů.
Stejně jako u lidí i u koní je vývoj a dospívání individuální. V tomto období je tedy na majiteli (budoucím jezdci) správně odhadnout možnosti koně a začít s ním pomalu, ale jistě pracovat. Ideální metodou je "škola hrou". Krátce a často - lepší 1x denně 10 min., než 1x týdně hodinu. Koně v tomto věku moc rádi objevují svět a tak nám "nahrávají" k seznámení se vším co je v životě čeká. Již v tomto období je dobré vědět, jaký je náš cíl a zda budeme chtít koníka všestranného, do zápřahu, spíše na drezuru, parkury, do lesa či na show.... Především v  tomto období se fantazii mezi nekladou. Procházky na vodítku, seznámení s různými předměty (pneumatiky, hračky, čištění, bazének, hadice...), dovádění v lese mezi stromy, přivolání, plavení, seznámení s ostatními zvířaty, uvázání, návštěva sousední stáje, základní ustupování tlaku ze země (např. ustoupení zádě, couvání..) - za vše s čím koníka před obsednutím seznámíte se vám odmění v průběhu obsedání a následné spolupráce.
Zásadně koně neobsedám dříve jak ve 3 letech. Kůň se průměrně dožívá 21 let, tak nevidím důvod proč spěchat - naopak :)
I díky tomuto času má kůň přes rok na to, aby začal plně důvěřovat člověku a seznámil se se svým budoucím životem. Pokud je kůň dobře připraven, samotné obsednutí je jen příjemná "formalita" :). Začne se postupně s cílenější prací ze země, koník se seznámení se sedlem, uzdečkou a jezdcem. Ráda k obsedání koní využívám kruhovou ohradu. Koně se v ní cítí dobře a je bezpečná. Když se sedlo stane součástí koně a a kůň se s ním cítí stejně bezpečně a uvolněně jako bez něj, je čas na seznámení s váhou jezdce. Moje předešlá práce ze země na tuto situace koně dobře připravila a tak z 99,9% s tím koně již nemají problém. Je třeba dbát na to, aby se kůň opravdu stále cítil komfortně a  při nasednutí s důvěrou stál. Tím, že dobrovolně stojí nám dovoluje na sebe nasednout. Nemá smysl na koně nasedat pokud to on sám nechce ;-)
Opakování je matka moudrosti :D - takže opět - individuální přístup - někteří koně zvládnou vše během několika málo lekcí a jiným to bude trvat celé měsíce. Je to normální. Netřeba se tím trápit. Chce to jen pomalu a trpělivě, krůček po krůčku jít za svým cílem. :)
Když už kůň jezdce zná, dobře se vyrovnal s jeho váhou a cítí se s jezdcem na hřbetě v bezpečí, lze začít s výcvikem. Ráda koně na vše připravuji ze země, jako ustoupení před tlakem budoucích holení, reakce na ruku, rytmus, uvolnění - vše se pak hodí v sedle. V kruhovce koně ze sedla naučím jednoduchým přechodům do všech 3 chodů a zpět. Nejde o to, aby vše bylo krásné a přesné - jen chci, aby kůň pochopil základní pomůcky a věděl, že skrz ně mu v nesnázích pomohu. Pak s koněm vyrážím na dobrodružství do terénu. Po prvé za doprovodu zkušeného a klidného koně, po druhé už sami jen na kousek a následující dny dál a dál kolik je koníkovi příjemné. Nyní máme koně obsedlého.
Následuje období snad nejkrásnější - budeme koníka učit reagovat na stále jemnější pomůcky, naučíme ho, jak se pohybovat od zádi, používat záda, pohybovat se v pravidelném rytmu, budeme mu nabízet uvolnění dopředu dolů, pomůžeme najít jeho přirozenou rovnováhu a mnoho další radostí :)
 
 
 

Kůň po základním výcviku

Abychom koně dostali ze stádia "Obsedlý kůň" do stádia "Kůň po základním výcviku", čeká nás s ním dlouhá a složitá, za to zábavná práce. :) Ať už se s koněm máme do budoucna v plánu věnovat drezuře, parkuru, show nebo se jen toulat přírodou, každý kůň si zaslouží projít základním drezurním výcvikem. Nemyslím tím učit koně překroky, přeskoky či piruety, jde hlavně o to naučit koně, jak má sebe spolu s námi správně nosit na hřbetě tak, aby si nepoškozoval pohybový aparát, a aby vše co po něm do budoucnu budeme chtít přijímal s klidem a rozvahou, bez jakékoli známky stresu. Díky základnímu drezurnímu výcviku koni pomůžeme najít vlastní rovnováhu, správně se nést, pohybovat se od zádi, udržet si rytmus, uvolnit se, chodit na přilnutí, umět se správně ohnout, shromáždit se, apod. Ač se naše cíle často liší, všichni máme jeden společný a to zdravou a spokojenou (psychicky i fyzicky) bytost "kůň-jezdec". 
Pokud tedy náš kůň je již obsedlý, zvládá v různých prostředích (jízdárna, terén) spolehlivě přecházet mezi všemi třemi chody, je na čase začít mu pomáhat s tím, jakou kvalitou bude tyto chody provádět. Stále se držím hesla "škola hrou" a tak koně nijak nedriluji, spíše zkouším pohrávat si i se sebemenšími pomůckami -  myšlenka, pohled,  dýchání, přenesení váhy - čeho už si kůň všímá a jak na co reaguje. Toho všeho využiji ve prospěch jeho výcviku. Když člověk dělá vše spíše mimochodem, bez velkého úsilí a snažení, mladým koním to moc pomůže a jde hned všechno líp. Člověk je často překvapen jak hluboko do nás koně "vidí" :)
Toto období výcviku koně považuji za jakousi základní školu. Základní v tom, že je v ní obsaženo vše, k čemu se po celý život koně budeme vracet, ať už se budeme toulat přírodou nebo jezdit na úrovni GP. Vše je schováno v základech. ;-)
 

Dospělý kůň

Za dospělého koně považuji dosažení výcviku, kdy kůň již korektně chodí na přilnutí, pohybuje se od zádi a ve vlastní rovnováze, naučil se správně používat hřbet, zvládá samostatně udržovat zadaný rytmus, nedělá mu problém změna směru (vpřed, vzad a do stran), je klidný a pozorně naslouchá pomůckám svého jezdce. Nepovažuji za důležité, zda umí ten či onen cvik, to už záleží na zaměření dvojce, jde o to, aby kůň chodil správně ve prospěch zdraví všech zúčastněných a aby byl psychicky spokojen. Nesmíme však opomenout i manipulaci s koně, důvěru a respekt mezi člověkem a koněm. Dospělý kůň by měl tyto zásady samovolně dodržovat i ze země, tj. nechat se v klidu a bezpečně vodit, naložit, ošetřit, ostrouhat, nauzidit, osedlat a vše ostatní co je se soužitím s koněm spojené.
To je dle mého názoru dospělý kůň. :)
TOPlist